Pastviny

24. srpna 2016 v 11:06 | Nannie
Daleko od ranče máme zakoupené pastviny, kde máme pár koní a semtam se tam zajedeme podívat s ostatníma koňma. Nyní jsme tam vzali Aliho a Fiase. To jsou divočáci, co? :)

Mimochodem mám další zprávu a to je, že znovu začínám s panáčkama schleich místo Belville :) To ale neznamená že je prodávám :) Profilky budou o víkendu :)
 

Avar a Rubi konečně doma

21. srpna 2016 v 12:28 | Nannie
Konečně k nám dorazili dlouho očekávaní posilové :) těmi jsou valášek Appaloosy jménem Avar a klisna Hannoverského koně jménem Rubinstein. Jsou jeeště hezčí než jsme čekali! Rubi je 8 let a Avarovi 6 let :) Zatím se neví kdo je bude jezdit, možná půjdou do pronájmu někoho z holek :) Dokonce oba cestovali k nám společně, takže se už seznámili a všimli jsme si, že se mají opravdu rádi! :) Však vidíte na fotce :)


Mickey venku + Důležité info

18. srpna 2016 v 10:37 | Nannie
Ahoj :) Po delší době vás vítám u dalšího příspěvku :) Mám důležité informace :)
1) Ranč má nové jméno (viz. vodoznak na fotce)
2) Mám novou přezdívku :) Tak odpoledne pá :)


 


Rubi

11. srpna 2016 v 16:06 | Laurie
Představuji vám naši Hannoverskou kobylku Rubinstein. Je jí 8 let :) Tahle fotka je ještě od staré majitelky. Rubi už je na cestě k nám, za asi týden už bude ve stáji :) Už se na ni míč těšíme :)


Avar

10. srpna 2016 v 16:27 | Laurie
Příběh Avara
••••••••••
Před třemi lety si jako tříletého koupila Avara mladá dívka. Moc si rozuměli, měli se navzájem rádi. Jejich lásku nic nemohlo překonat. Teda až na pubertu... Ale zpět k tématu. Avar byl velmi úspěšný hlavně v disciplíně western pleasure a v barrel racingu. Společně nasbírali několik titulů, ocenění a prvních míst. Jeden pro druhého si byli vším. Byli spolu každý den, dělali blbosti, hráli si. Měli spolu úžasný horsemanship, jako ještě nikdo. Jednoho dne si však Avar všiml, že už u něj jeho jezdkyně není tak často. A když už příjde, vytáhne ho pod sedlo, nasype mu do žlabu šrot a jede. Už to nebylo jako dříve, jako ty první závody, které spolu jezdili a vyhrávali. Teď už pro ni výhra byla samozřejmostí, a pokud nevyhráli, odsuzovala za to Avara. Po další době už ani nejezdili pravidelně na závody a jezdkyně u něj byla už jen jednou týdně. Avar z toho byl nešťastný, nechtěl žrát. Dívka už se o něj vůbec nezajímala, teď jí byly přednější kamarádky a kluci. Vůbec si nevšimla, jak Avar neskutečně během chvíle zhubl. Žebra mu trčela, semtam si vzal sousto. Jeho zdravotní stav se začal zhoršovat, když ho vůbec nepouštěla do výběhu. Najednou se na něj podívala další nájemnice ve stáji a rozhodla se zavolat veterináře. Ten si Avara odvezl k sobě, živiny musel dostávat v kapačce, protože žrát i pít odmítal. Jeho jezdkyně se za ním ani nepřišla podívat. Avar jen vzpomínal na ty krásné chvíle, jako byly první závody, nebo jejich společné hry. Myslel si, že už je konec. Už jen musí zemřít. Přijel se za ním podívat otec jeho jezdkyně, pohladil ho po čumáku a slíbil mu, že mu zajistí lepší domov. Jak byl Avar vyléčený, ihned šel na prodej. Na šampiona byl za skromnou cenu, krásných čtyřicet tisíc. Inzerátu si všimla Míša, a ihned majitele kontaktovala. Nyní Avar putuje k nám. Má před sebou ještě dlouhou cestu.

Koně jsou vám věrní, buďte vy jim také. :)

Snad se vám tento trošku poučný příběh líbil, chtěla jsem jen poukázat na to, jak někteří koníci snášejí nezájem a ignoraci svých majitelů. :)

První letošní přírůstek

10. srpna 2016 v 13:25 | Laurie

Tak jsme se po dlouhém přenášení naší Charlie konečně dočkali! Dnes se narodila kobylka Curly, náš první letošní přírůstek. Dostala jmém Chicquita :)

Rubinstein

9. srpna 2016 v 15:09 | Laurie |  Náš ranch
Příběh Rubinstein
•••••••••••••••
Před osmi lety se v malém městečku v Německu narodilo hříbátko. Byla to kobylka. Nedostala ale žádné jméno, protože její majitel byl věčný opilec. Ani nebyl u porodu, když nastaly komplikace. Při těchto komplikacích nastala i porucha trávící soustavy klisny, takže nesežrala placentu. Ihned se postavila, najednou dostala křeče a skácela se k zemi. Hříbátko nechápavě koukalo, bylo ještě celé ulepené, protože ji kobyla nestihla "umýt". Když kobyla padala, zapadl jí jazyk a tak se udusila. Hříbátko bylo celou svou první noc úplně netknuté, nic nechápalo. Když se vyděsilo nějakého zvuku, lehla si a opatrně se schoulila ke kobyle. Další den ráno se přišla podívat dcera majitele do stodoly. Uviděla svou oblíbenou kobylku mrtvou. Okamžitě se do malého, roztomilého hříbátka zakoukala. Když ho pohladila, cítila hrubou srst, asi ho neumyla. Pomyslela si. Došla si pro kýbl s vodou, houbu a pár mrkví na odměnu. Dala hříběti velkou ohlávku, podala mu mrkev a začla ho umývat. Na kobylu zavolala veterináře, ten ji odvezl. Moc si hříbě oblíbila. Nakoukla do žlabu, aby se podívala kolik tam má jídla. Žlab byl prázdný, zaprášený. Podívala se na kýbl na vodu. Taktéž byl prázdný, pokrytý zelenou řasou. Dívka se znechuceně podívala a umyla kýbl. Dala hříbátku napít a rozhodla se, že v takových příšerných podmínkách nemůže hříbě vyrůstat. Dohodla se se svým otcem, že hříbě daruje do lepších podmínek. Protože jí na hříběti moc záleželo, byla se do jejího nového domova podívat. Stáj vypadala krásně, čistě a útulně. Navíc tam byla ještě další hříbátka a prostorné pastviny, na kterých by hříbě mohlo blbnout. Dívka to ihned odsouhlasila hříbě dovezla. Chvíli jej pozorovala na pastvině, potom odjela. Nové, starší majitelce už ale zdraví přestalo sloužit, takže už se o koně nemohla dále starat. Najala si stájníka, který odešel, když se paní začalo zdraví velmi zhoršovat. Chtěla koním najít nový domov, ale bohužel to nestihla. Naše klisnička má opravdu smůlu. Putovala už jako dvouletá dalšímu majiteli. Byl to milý, mladý muž s úžasnými pozemkem. Tam ji v necelých třech letech začal obsedat. Klisnička měla problémy se zády a to se majiteli nelíbilo. Rozhodl se nedostatek zamlčet a na klisničce ještě vydělal. Prodal ji za padesát tisíc. V novém domově vydržela kobylka do šesti let, ale majitel ochrnul a dále se nemohl starat. V posledním domově (před námi) se jí začala léčit záda, až byla kobylka v úplném pořádku. Začala se drezurně přiježďovat a byla dobrá, fakt že jo. Konečně se cítila dobře. Když jednou projížděli ba vyjížďce kolem Charlotina domu, stalo se něco zvláštního. Charlotě se kobylka zalíbila a tak se na ni zeptala. Když se zeptala na jméno, dostala se jí odpověď, že ještě jméno nedostala. BINGO! Charlotě se začali vracet vzpomínky na mrtvou kobylu a její malé hříbě, které po ní zůstalo. Charlota byla štěstím bez sebe, nemohla tomu uvěřit. Klisničku si vzala k sobě. Začali jí říkat Ruby. O pár dní později si klisnička roztrhla ve výběhu ucho. Když jí ho zašívali, Kristýnce to přišlo vtipné a vykřikla: "Vypadá jako Frankenstein! Jo to je jako Rubinstein!" Všichni se začali smát, ale přezdívka se velmi chytla, později se jí to zapsalo i do papírů. Ovšem pořád se neví proč kobylce nikdo nevyřídil papíry, když ji chtěli do sportu. Charlot je velmi šťastná, že se po tolika letech zase setkali.
Snad se vám příběh líbil, fotky Rubin přidám později :)

Uvítání+poděkování

8. srpna 2016 v 10:23 | Laurie
Takže ahoj :) Já vás vítám na tomto blogu o naší drezurní stáji TORRE :) Mám na srdci dvě věci :) Jako první bych vás chtěla seznámit s obsahem stránky. Budou tu Profilky koní, lidí, psů a dalších zvířat :) Dále tu budou různé příběhy a aktuality co se zrovna děje ve stáji :) Možná se tu semtam objeví i nějaká fotostory :)
Teď k té druhé věci :) Moc moc bych chtěla poděkovat Farted Amayi za tento úžasný design a správu blogu :) Dále bych chtěla poděkovat Jeife, která mi s blogem pomáhala (a mimochodem se vším dalším :D ) Jsem strašně ráda že jsem vás poznala, jste fakt super! Vaší pomoci si strašně moc vážím :)
To by teda bylo vše co jsem vám chtěla sdělit :) Teď se vrhnu na profilky hřebců :)
Čauky :)

Hříbata

7. srpna 2016 v 20:34 | Laurie |  Koně ve stáji
Zde budou mít profilky hříbata.

Klisny

7. srpna 2016 v 20:32 | Laurie |  Koně ve stáji
Zde budou mít profily klisny.

Kam dál